Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pBostý si tiše předčítám,
v lavici psGmaný vzkazy, který znám,
kCmolik slov, co vrFyto je tam
tDmuší už skoro vybledlGmou,Gm/F 
kdD#yž si čtu, divnej pBocit mám,
Cmemýšlím, jak ta lFéta jdou.
R:TBěch knížek čtD#ených pBod lavicíD#,
tBěch kaněk v sD#ešitě a kBolemD#,
Ba místo vzD7orců v pGmočetniciD# 
nCmapsáno "Školo, sbFohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lCmaviciF tužkou popsanBouBmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: